Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Kalendář pro vinaře - listopad - zákon a právní předpisy

Zákon a právní předpisy

Ještě bych se vrátila k něčemu, co jste zmínila před chvílí. Říkala jste, že vinaři čekají na kvalitu hroznů, aby vyrobili vína slámová a ledová. Jako spotřebitelé jsme se s nimi setkali, ale můžete nám to coby potenciálním pěstitelům vysvětlit podrobněji?

To, na co se ptáte, souvisí s právními předpisy, ale zas až tak nezajímavé to není. A neodpustím si odskok do historie. První písemný materiál, který by odpovídal našemu pojetí legislativy, je nařízení Karla IV. o zakládání vinic – tehdy se jim říkalo „privilegia“. Obsahuje různé přístupy k této záležitosti, včetně, jak bychom řekli dnes, daňových úlev pro vinaře, nebo sankcí pro zloděje ve vinicích. Je to krásné nařízení, jehož moudrosti se lze obdivovat dnes. Teď udělám obrovský skok v historii až do éry zvané socializmus; v této době nebyly právní předpisy pro vinaře žádné, pouze pro výrobu vín platily ČSN (československé státní normy). A když se po sametové revoluci a po vstupu do EU začalo pracovat na tolik potřebné vinařské legislativě, hledaly se možné vzory pro nově vytvářený vinařský zákon. V Evropě existují dva systémy: jeden je ve Francii, Itálii, Španělsku a dalších zemích okolo Středozemního moře, ve kterém se kategorie vín odvíjejí od geografického umístění jednotlivých vinařských poloh. V těchto zemích jsou kategorie určovány podle toho, kde, tedy ve které vinařské oblasti vinice leží, a podle nich se také označují. Rozlišují se vína z Burgundska, z oblasti Champagne, Beaujolais, Anjou apod. Vína jsou pro tyto jednotlivé oblasti typická a jedinečná, v každé z oblastí jsou výrazně jiná.

Druhým systémem je systém kategorizace vín podle obsahu sacharidů obsažených v hroznech bez ohledu na jednotlivé vinařské oblasti. Takto je postaven vinařský zákon např. v Německu nebo v Rakousku. A předkladatelé našeho vinařského zákona si vybrali právě tento druhý systém. Proto jsou v našem vinařském zákoně vyjmenovány tři velké kategorie vín podle získané cukernatosti při sklizni, které se dále patřičně člení, podobně jako ve výše uvedených zemích.

První kategorie je označována velmi prostě, jediným slovem: víno. Chápejme to jakožto právní výraz. Pro produkty zařazené v této kategorii platí, že minimální obsah sacharidů v moštu, tedy „minimální cukernatost“ je 11°NM, což se čte: stupňů normalizovaného moštoměru. (Pozn. - o cukernatosti také v dílu k měsíci září.) Kromě minimální cukernatosti tato kategorie není nijak jinak omezována. Ani státními hranicemi. Takovéto víno může být „mezinárodní“, může být vytvořeno z hroznů z různých států. Proto má být na obalech označováno jako „víno z EU“. Tato vína bývají velmi nízké kvality, už pro nízkou cukernatost moštu, která se musí zvyšovat jeho doslazováním řepným cukrem. Protože jsou poměrně málo kvalitní, jsou to často ta nejlevnější vína. Protože jsou levná, mohlo by se stát, že obal v podobě lahve by byl dražší než víno samo. Aby jeho prodejní cena mohla být nízká, plní se do levných obalů, jako jsou nápojové kartony, např. typu Tetra Pack, nebo do plastových lahví. Tato vína si obvykle kupují ti, kteří pijí víno především proto, že obsahuje alkohol, protože kvalita u takovýchto vín chybí.

Druhá kategorie je v zemích EU pojmenována: víno chráněného zeměpisného označení. Jak z názvu vyplývá, jde o víno pocházející už jen z jedné země EU, z jedné vinařské oblasti a jen z vyjmenovaných odrůd. V každé zemi EU je pak jeho kategorie nazvána v jazyce té které země. U nás je to označení: zemská vína, v Německu na obale této kategorie najdeme nápis: Landswein. Minimální povolená cukernatost hroznů pro tuto kategorii vín je 14°NM. Hrozny musí pocházet z ČR, jen z jedné z těch dvou vinařských oblastí, a na etiketě má být napsáno buď české nebo moravské zemské víno, aby se vědělo, odkud pochází.

Vína z těchto dvou prvních kategorií mají určitý benefit: protože se předpokládá jejich nižší kvalita, a tudíž i nízká cena, nemusejí procházet státní kontrolou kvality. Proces provádění kontroly kvality státem je podložen jedním z paragrafů vinařského zákona a jedná se při něm, stručně řečeno, o ověření, zda předkládané víno kvalitou odpovídá takové kategorii, ve které ho výrobce chce prodávat. Tato kontrola se označuje jako: „zatříďování vín“. Její provedení si musí výrobce zajistit sám u příslušného kontrolního orgánu, který se jmenuje Státní zemědělská a potravinářská inspekce (zkratka SZPI) a za zatřídění musí pochopitelně zaplatit. Existují výrobci, kteří se chtějí této kontrole vyhnout, například proto, že vyrábějí jen malé partie vín (partie – víno z jedné nádoby) a nevyplatilo by se jim hradit poplatek za zatřídění. Proto svá vína dobrovolně zařazují do nižší kategorie, která kontrolována být nemusí, a tou jsou zemská vína. Proto je možné mezi zemskými víny občas najít vína i velmi dobré kvality.

Zdroj: Kalendář pro vinaře - listopad
Zveřejněno: 20.9.2018



SiteMAP