Facebook Twitter Pinterest email tisk

Kalendář pro vinaře - únor - stříhání vinné révy návod

Stříhání vinné révy návod

Řekněte prosím konkrétně, jak tedy řezat?

Při každém řezu vlastně keř stále maličko omlazujeme. Prostředkem k tomu jsou zásobní čípky, o kterých jsem se již dnes zmínila, a také pravidlo, na základě kterého se ono omlazení provádí – jmenuje se princip Guyotova řezu. Spočívá v tom, že se na keři z jednoletého dřeva nařezává dvouoký čípek a nad ním plodonosný čípek nebo tažeň. Nad ním (myšleno morfologicky, tedy blíže kmeni nebo starému dřevu) je vždy zásobní čípek. Při rašení z každého očka začne vyrůstat letorost (pokud ovšem očko v zimě nezmrzlo). Z dvouokého zásobního čípku tedy vyrostou dva letorosty, které se v následujícím roce využijí stejně: spodní na zásobní čípek a ten horní na plodonosný čípek nebo tažeň. Viz obr. 2

Pokud zásobní čípek takto využít nelze, třeba proto, že jeden z výhonů je krátký, musíme vyhledat jiný vhodný výhon pro nařezání plodonosného čípku nebo tažně a výhon morfologicky postavený pod ním využijeme na zásobní čípek. Vtip řezu spočívá v tom, že vše za jednoletým dřevem, ponechaným na keři, se odřízne, tedy všechno nevyužité jednoleté i dvouleté dřevo. Tímto způsobem se keř každoročně maličko omladí a nerozrůstá se do stran, odborně: „nevysoukává se“. Tento postup je důležitý proto, že při řezu omezuje počet řezných ran. A co pro révu řezná rána, to poškození cévních svazků, které se musí s tímto poškozením vypořádat tak, že „odbočí“. Důsledkem je „křivolaká“ cesta pro živiny proudící z kořenů. Při ponechání většího počtu řezných ran na keři jsou rostoucí letorosty špatně vyživovány. Tento „trošku zmlazovací“ princip se využívá při všech způsobech tvarování keře, ať jde o tvary vrcholové nebo kordonové. Viz následující obrázek:

řez vinné révy obrázky

Guyotův řez

A jaké jsou ty způsoby tvarování?

Rozlišují se dva typy: tvary vrcholové a kordonové. Vrcholové tvary tvoří kmen z víceletého dřeva, zakončený jednoletým výhonem, který se podle délky, jak již víme, často označuje tažeň. Tažeň se na kmeni obvykle ponechává jen jeden, někdy (při požadovaném větších zatížení) dva. U kordonových tvarů víceleté dřevo vytváří kromě kmene také ramena, na kterých se nařezávají čípky, vždy střídavě zásobní a plodonosné. Vrcholové tvary se obvykle používají v produkčních vinicích, kde záleží na jednoduchosti a rychlosti provádění řezu. Kordonové tvary naopak často využívají pěstitelé na zahrádkách, kde se pomocí kordonových ramen dají keře tvarovat do požadovaných tvarů, například na pergoly nebo révové stěny. Takováto tvůrčí činnost zahrádkáře často svede k přetěžování keřů vysokým počtem ponechaných oček. Proto je vždy dobré myslet na vhodné zatížení a na fakt, že chceme, aby hrozny dobře vyzrály.

Dnes rozlišujeme řady různých tvarů, které měly svůj postupný vývoj. Při jejich výběru je potřebné brát v úvahu nejen to, co od hroznů budeme očekávat, ale také skutečnost, zda jsou tvary vhodné do našich zeměpisných poloh v závislosti na lokálních klimatických podmínkách. Těm se budeme věnovat někdy příště.

Minule jste mluvila o řezu na hlavu. To je vrcholový nebo kordonový tvar?

Vedení na hlavu je jeden z mála tvarů, které nepotřebují opěrnou konstrukci typu drátěnek. Protože staré dřevo, tedy hlava, je blízko povrchu půdy a na ní jsou nařezané nanejvýš dvouoké čípky, oporu během vegetace potřebují jen zelené letorosty. Těch se ponechává jen několik, ostatní se odstraní ještě v bylinném stavu. A ponechané letorosty stačí čas od času vyvázat k jedinému opěrnému kůlu či tyči, stejně, jako to dělali naši předchůdci. Ti před nástupem zimy kůly z půdy vyndali (přes zimu jejich konce lekce opálili jako ochranu před uhníváním) a keře přiorali nebo přiryli. Tím je ochránili před mrazy, protože očka použitelná v následujícím roce k řezu byla jen na hlavě, pěkně přikrytá zeminou. Hlava neměla ani kmen, ani ramena, tedy není ani vrcholovým ani kordonovým tvarem. Spon při tomto vedení, kdy se ve vinicích pracovalo jen s ručním nářadím, byl poměrně hustý.

Tak proč jsme u vedení na hlavu nezůstali? Vinice tvarované takovýmto způsobem nepomrzaly...

Protože člověk má stále málo. Chce mít víc hroznů, víc vína, větší odměnu za ně. Takže tento způsob vedení byl považován za překonaný, protože vinice měly malé výnosy. Proto se začaly vymýšlet další tvary. Od různých tvarů gobeletů (nízkých způsobů vedení révy vinné s krátkým řezem na čípky a bez opěrného zařízení), kozlíků (modifikace vedení na hlavu s vytažením krátkých postranních ramének ze starého dřeva) a jiných obměn vedení na hlavu, u kterých byla vytažena kratší či delší ramena (ani tato ramena nešlo tak dobře přiorávat) se začaly formovat tvary s kmínky. A teprve na kmíncích byla nařezávána ramena nebo tažně. S takovýmto „zvětšováním keřů“ vyvstala potřeba další opory. Nejprve se přidávaly druhé kolíky, jednotlivé keře se rozrůstaly do stran a při poměrně hustém sponu si vzájemně překážely. Proto se začaly budovat opěrné konstrukce typu nejrůznějších drátěnek: krajové a středové sloupky spojené několika dráty vedenými nad sebou. Se zapěstováním kmínků byla spojena obava z pomrzání oček, pakliže budou tak vysoko, že nebude možné je přikrývat půdou. Zpočátku byly kmínky nízké, tak nanejvýš do necelého půl metru. Takovým způsobům vedení se říká nízké vedení. A právě zde se výtečně uplatnil pan Guyot se svým vedením typu krátký čípek a tažeň, ovšem v jeho případě byl tažeň umístěn ve výšce asi 20 cm nad povrchem půdy. Ale jeho princip je stejně použitelný i u způsobů středního vedení, kde vrchol kmínku bývá ve výšce 60 – 80 cm a také u způsobů vysokého vedení s výškou kmene 90 – 120 cm. Dokonce i u závěsných tvarů s výškou kmenů až do 2 m se tento princip uplatní.

A kde se v tomto přehledu vývoje historicky nacházíme?

Někde mezi první a druhou světovou válkou. V té době se v Německu vyvinulo Rýnsko-hessenské vedení, vrcholový tvar, nejčastěji ve sponu 2 x 1 m, s jedním nebo dvěma kmínky střední výšky a dvěma tažni, které se pomocí dvou vodících drátů ohýbaly do vyšších nebo nižších oblouků. V té době už se k obdělávání půdy používala mechanizace k orbě, k zapravování průmyslových hnojiv a také k aplikaci chemických prostředků na ochranu před chorobami a škůdci (také chemický průmysl začínal mít svůj boom). Aby se traktory vešly do řádků, bylo nutno přejít na širší meziřadí. Tím se snížil počet keřů na hektar a k dosažení požadovaných výnosů bylo potřeba keře více zatěžovat. Tak došlo k rozvoji vysokých tvarů, stále se stejným principem pana Guyota: čípek pod tažněm nebo před plodonosným čípkem na kordonech.

A jsou vhodnější vysoké nebo nízké oblouky?

I oblouky tvořené tažni prošly svým vývojem. Nejprve se prudce ohýbaly dolů a společně se svazovaly na kmeni – vytvářely „srdíčko“. Tak se také toto vedení označovalo: srdcový řez. Nevýhodou bylo rozmístění letorostů blízko sebe, jejich překrývání. Výsledkem byly husté keře, což přispělo k rozšíření houbových onemocnění. Později se srdíčko pootevřelo, místo něj se na každou stranu keře vyvázaly z tažňů vysoké oblouky. Následovalo snižování oblouků – to už bylo v době, kdy se už nekladl důraz na vysoké výnosy a konečně se upřednostňoval požadavek na vyšší kvalitu hroznů, což se koneckonců následně objevilo i v kvalitách vín. To už jsme po roce 1989. V současné době jsou požadavky na řez kromě vysoké kvality hroznů ovlivněny tím, že ve velkých výsadbách se používají mechanické sklízeče, kombajny. A proto je nutné hrozny umístit přibližně stejně vysoko od země, keře mají být vzdušné, nezahuštěné. Proto se v mnohých vinicích přechází na tvar označovaný „plochý tažeň“, který se vyvazuje vodorovně. Někteří velcí producenti hroznů upřednostňují právě tento tvar.

To ale neznamená, že je tím „jediným správným“. Takový totiž neexistuje. Každý pěstitel se po několika letech sám dopracuje v rozhodnutí, který tvar mu vyhovuje nejlépe, podle toho, co od hroznů očekává, jakou má výměru vinice nebo kolik keřů na zahrádce.

Zdroj: Kalendář pro vinaře - únor
Zveřejněno: 29.9.2018



SiteMAP