Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Kalendář pro vinaře - červen - réva v červnu

Réva v červnu

Červen obvykle bývá příjemně teplý měsíc. Jak se v jeho průběhu daří révě?

V této době se révě daří tak výborně, že přichází do jedné ze svých nejdůležitějších fenofází – v červnu réva obvykle kvete. Na počátku kvetení, kdy je na květní latě rozkvetlých jen několik kvítků, je možné si prohlédnout, jak vlastně révový květ vypadá. Je celkem malý, asi tak půl centimetru, stále jen zelený a skládá se, stejně jako většina květů jiných rostlin, z pestíku, tyčinek a korunních plátků. Pestík je na vrcholu zakončen bliznou a je obklopen tyčinkami, vyrůstajícími z báze semeníku, jejichž počet může u různých odrůd být odlišný. Ale na rozdíl od jiných rostlin, které mají květ „ozdobený“ nejrůzněji tvarovanými korunními plátky nejpestřejších barev, květ révy je až do doby rozkvétání zakrytý zelenou čepičkou, kterou tvoří srostlé korunní plátky. Aby došlo k opylení, musí se vlastní rozmnožovací ústrojí nejprve „otevřít“ a to tak, že čepička od spodní strany semeníku „sroluje“ své korunní plátky a poté u většiny květů odpadne. Pyl v tyčinkách dozrává, uvolňuje se z nich a větrem je přenesen na bliznu. Ta se ovšem na přijetí pylového zrna připravuje. Na jejím povrchu se objevuje kapička sekretu, na kterou se pylové zrnko „přilepí“, aby zde vydrželo do doby, nežli pylová láčka začne prorůstat čnělkou do semeníku, kde dojde ke splynutí zárodečných buněk pylového zrna a semeníku. Protože tato „sexuální aktivita“ trvá několik hodin, slouží sekret na povrchu blizny k udržení pylového zrna na blizně.

Může se také stát, většinou tehdy, kdy je teplota v době kvetení vysoká, že některé čepičky zaschnou na pestíku dříve, nežli stačí spadnout a opylení proběhne vlastním pylem „pod čepičkou“. Zde je vidět kvetoucí květní lata:

A když je červen teplotně podprůměrný?

Réva je teplomilná rostlina, takže v této fenofázi má požadavky velké. Pro kvalitní odkvetení v přiměřeném čase (tato fenofáze obvykle trvá v rozmezí pěti až dvanácti dnů) je potřebná minimální průměrná teplota okolo 15 °C. Čím jsou teploty v době kvetení vyšší, tím rychleji odkvět proběhne. Při chladném počasí se kvetení může protáhnout na delší dobu a to ke kvalitnímu odkvetení neprospívá. V době kvetení škodí i voda, tedy dešťové srážky. Ty totiž spláchnou z blizny sekret i s pylem a k oplození vajíčka v semeníku nedojde. Tomuto jevu se říká sprchávání a jeho důsledkem jsou neopylené květy, které buď později opadají, nebo sice zůstanou na vytvářejícím se hroznu, ale dále nerostou, zůstanou malé. Takovýmto bobulím se říká partenokarpické, celé hrozny se označují jako „sprchlé“. Je nasnadě, že větší množství sprchlých hroznů významně sníží výnosy. Některé odrůdy mají větší „sklony“ (odborně se říká citlivost) ke sprchávání. Jsou to například odrůdy Svatovavřinecké, Neuburské, ale i Ryzlink rýnský. A ještě malou poznámku, kromě deštivého počasí v době kvetení existují další příčiny sprchávání, ale ty si necháme na později. Zde je vidět sprchlý hrozen:


A na co zaměříme v tomto měsíci své vinařské aktivity?

Některé zelené práce je za vegetace potřebné provádět opakovaně, jak jednotlivé letorosty přirůstají. Samozřejmě, že kvetení růst výhonů nezastaví, ty vlivem auxinu ve vrcholech směle rostou dál a rychle se prodlužují. Pro nás to znamená pokračovat v zastrkování do dvojdrátí (nebo vyvazování) těch letorostů, které, když jsme se této práci věnovali minule, nebyly dostatečně dlouhé a z dvoudrátí vlastní váhou vypadávaly. Je důležité při tom dodržet pravidlo, že je nutné nejprve zastrkávat do dolního dvoudrátí a teprve poté do horního. Také je dobré pamatovat na stejnoměrné rozložení vyrůstajících výhonů tak, aby byly vedeny pokud možno kolmo, aby biohmota keře byla dobře rozprostřena mezi dvoudrátími. Zde je fotografie, která ukazuje dobře zastrkané a rozprostřené letorosty v dvoudrátí:

Minule jsme si vysvětlili, že houbovým chorobám, obecně řečeno, se daří zejména za tepla a vlhka. Proto, abychom jim jejich vývoj pokud možno znesnadnili již předem, doplníme naši „provětrávací“ činnost v keřích o další zelenou práci: budeme vylamovat zálistky, po starovinařsku: fazochy. (Zahrádkáři totéž dělají u tyčkových rajčat, když odstraňují postranní výhony.) Je důležité fazochy vylamovat včas, dokud jsou v bylinném stavu. Pokud bychom vhodný termín zameškali a vylamovali je později, když už nejsou tak měkké, mohli bychom při jejich vylomení poškodit očka, která se během vegetace vytvářejí v úžlabí listů a ze kterých v následujícím roce budou vyrůstat letorosty.

Vylamují se všechny fazochy na letorostu?

To není nutné. Důležité je, aby hrozny rychle osychaly zejména v druhé polovině vegetace, kdy se mohou rozšiřovat houbové choroby, kterým stačí už jen dostatek srážek, a na teplotě nejsou závislé. Proto se zálistky vylamují především v „zóně hroznů“, přibližně v dolní třetině výhonů, tedy na částech letorostů, kde by fazochy jednak stínily hroznům a především odebíraly asimiláty potřebné pro vývoj hroznů. Na vyšších částech letorostů, kde již hrozny nejsou, se fazochy ponechávají, aby podpořily fotosyntézu, tedy tvorbu sacharidů. Pouze se zakracují jejich vrcholy, čemuž se budeme věnovat příště. Samozřejmě, že by narostlé fazochy (mohou dosáhnout délky a síly letorostů) neměly zastiňovat hrozny. Teď sice trošku předbíhám v čase, ale už nyní bych se měla zmínit, že u některých závěsných pěstitelských tvarů, jako je jednoduchá záclona nebo vertiko, je potřebné kromě zálisků zakrátit i hlavní výhony dříve, než u ostatních způsobů vedení a to už před kvetením! Koneckonců vzhled rozrůstajících se keřů Vám jistě napoví, že je potřeba s nimi něco provést, aby se nezahušťovaly.

Zdroj: Kalendář pro vinaře - červen
Zveřejněno: 25.9.2018



SiteMAP